Berlínská zeď

The Wall - Live in Berlin

The Wall - Live in Berlin je záznam koncertu britského zpěváka a baskytaristy Rogera Waterse, do roku 1985 člena skupiny Pink Floyd. Video vyšlo na VHS v roce 1990 a na DVD roku 2003.

Zaznamenaný koncert se konal 21. července 1990 v Berlíně na Potsdamer Platz. Jednalo se o mnohem větší akci, než byly koncerty The Wall, které Pink Floyd uspořádali v letech 1980 a 1981. Na Potsdamer Platz (prostor mezi Východním a Západním Berlínem na tzv. „území nikoho“) byla postavena zeď dlouhá téměř 170 m a vysoká 25 m, která byla na konci představení zbořena. Celkem bylo prodáno přes 250 000 lístků a před začátkem představení byly otevřeny brány, takže mohlo přijít ještě dalších 200 000 diváků. Koncert byl vysílán živě do 35 zemí, takže jej v téže době mohlo doma zhlédnout dalších 500 miliónů lidí.

Koncert The Wall – Live in Berlin se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů jako největší koncert všech dob. Později byl rekord překonán a nyní jej drží The Rolling Stones, jejichž vystoupení na pláži Copacabana v roce 2006 navštívilo 1,5 milionu lidí.

Koncert byl pojat neobvyklým způsobem, každou skladbu odehrál jiný interpret. Pouze skupina nazvaná The Bleeding Heart Band zde působila celou dobu, jako tzv. „domácí kapela“, a tvořila doprovod hostujícím umělcům.

Waters pojal tentokrát celou věc jako velký (megalomanský) projekt, jehož výtěžek byl věnován na dobročinné účely pro Memorial Fund For Disaster Relief (Výroční fond pro oběti katastrof), charitativní aktivitu, jejímž cílem bylo získat pět liber za každý život ztracený ve 2. světové válce a použít tyto prostředky pro oběti a na odstranění následků přírodních katastrof. Byl to jeden z největších sólových koncertů pod širým nebem všech dob.



Roger Waters nikdy nebyl žádný troškař. Ovšem to, co předvedl v roce 1990 v Berlíně, nemá v rockové historii obdobu. Stavba obří zdi během koncertu a její zboření v jeho závěru během třiceti vteřin, velikánské animované projekce (z velké části známé z filmu "The Wall"), obří, mnoho metrů vysoké nafukovací loutky zavěšené na jeřábu, auta na podiu, orchestr Sovětské armády, sbor, kvanta hostů často zvučných jmen, mezi kterými nechyběli Joni Mitchell, Sinéad O'Connor, Bryan Adams, Scorpions, Cyndi Lauper nebo Van Morrison. Nechyběly ani přesně načasované přelety Spitfirů a bojových vrtulníků. To všechno bylo součástí vskutku velkolepého představení o válce, depresi, totalitě, osamění způsobeném úspěchem, rodičovské tyranii, neschopnosti nalézt skutečnou lásku a síle všechny zmíněné duševní zdi nakonec přece jen zbořit.