Budova velvyslanectví ČR v Berlíně

Velvyslanectví České republiky v Berlíně
je zastupitelský úřad ČR ve Spolkové republice Německo s diplomatickou působností pro území Německa a konzulární působností pro Braniborsko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Dolní Sasko, Šlesvicko-Holštýnsko, Berlín, Hamburk, Brémy, Hesensko a Severní Porýní-Vestfálsko.

Velvyslanectví sídlí v moderní budově na rohu ulic Wilhelmstraße a Mohrenstraße, ve východní části města (tehdy Východní Berlín). Původně byla současná velká budova z roku 1978 ambasádou ČSSR v NDR, dnes patří samostatné České republice. Jedná se o jednu z mála novostaveb v této části města a také o jednu z ukázek československého brutalismu. Architekty stavby byli manželé Věra a Vladimír Machoninovi, kteří navrhli také obchodní domy Kotva a DBK.

Budova je čtvercového půdorysu (50 × 50 m), který je ještě rozdělen na dva stejně velké trojúhelníky, jeden šestipodlažní, d ruhý pětipodlažní (podobně jako třeba DBK je rozděleno na dvě několikapodlažní části). Konstrukce celé stavby je betonová, monolitická. Obklad vnějších stěn, resp. sešikmených částí parapetů, pak tvoří liberecká žula, dvoje boční schodiště z této struktury vyčnívají, ty pak byly obložené eloxovaným hliníkem v tmavé barvě. Okna u většiny místností byla použitá velká, tónovaná do kouřové barvy,[2] naopak okna u schodišť jsou úzká, lomená. Interiér odpovídá vrcholu tehdejší normalizace; typická je například imitace dřeva použitá pro obklad jednotlivých místností, spoustu dalších dekorativních prvků bylo též dřevěných. Většina místností je navíc díky dřevěným posuvným příčkám upravitelná.

Přesto bývá stavba často kritizována. Jednak například právě kvůli kouřovým sklům, která jsou nekvalitní a neumožňují dostatek světla v pracovnách, jednak z důvodu nevyhovujícího vytápění a klimatizace.


Objekt velvyslanectví byl do poloviny 80-tých let umístěn na nezastavěném prostranství v bezprostřední blízkosti tzv. bezpečnostní zóny u Berlínské zdi. Výrazná stavba čtvercového půdorysu o rozměrech 50 na 50 metrů s prvky "brutalismu" (architektonický styl 2.pol. 20. století) je diagonálně rozdělena na dva pomyslné trojúhelníky, jeden šestipodlažní, druhý pětipodlažní. Konstrukce budovy je betonová, monolitická s výraznými prvky v pohledovém betonu (sloupy v přízemí a vysoký betonový rošt nad sály prvního patra), které se projevují do vzhledu objektu.

Architektura budovy je charakteristická průběžnými šikmými plochami parapetů obloženými libereckou žulou, průběžnými skleněnými pásy vertikálně zalomených oken a kontrastními vertikálními tělesy dvou schodišť v tmavě eloxovaném obkladu. Hlavní reprezentační prostory, pracovna velvyslance, přijímací salonky, společenské prostory jsou situovány do 1.patra a výrazně se svými skleněnými kubistickými tvary promítají do exteriéru budovy. V druhém, třetím a čtvrtém patře je půdorys zastavěn pouze částečně po obvodu kancelářskými trakty kolem centrální střešní zahrady situované na stropě 1.patra.

je součástí architektonického návrhu a vychází zcela z designu 70-tých let. Již oranžová vstupní hala zvýrazňuje rozdíl k vnější podobě budovy. V přízemí se také nachází 3 malé zasedací místnosti v barvě zelené, žluté a červené. Interiér všech místnosti a kinosálu, zasedacích místností nebo reprezentačních prostor atd. byl včetně nábytku navržen s ohledem na konkrétní místnost a účel kterému měla sloužit. Většina místností je díky dřevěným mobilním příčkám variabilní. Prostoru rovněž dominují dřevěné obklady.

Budova již od svého vzniku poutala díky svému výraznému vzhledu včetně interiéru a také díky své poloze značnou pozornost jak odborné tak široké veřejnosti na obou stranách Berlínské zdi. V blízkosti budovy se nacházela vyhlídková plošina umístěná na dnešním Postupimském náměstí, která umožňovala návštěvníkům západního Berlína pohled na život za zdí. Tomuto pohledu budova velvyslanectví dlouhá léta dominovala. I dnes při mohutném stavebním boomu, který Berlín za poslední dekádu zažil, budova stále přitahuje pozornost. Jedním z mnoha pokusů o expresivní vyjádření působení stavby na diváka je její označení deníkem Bild coby "vesmírné lodi" uprostřed pulsujícího města.




Nová česká ambasáda v Berlíně nebude, vláda má schválit rekonstrukci „perly brutalismu“
Česká ambasáda v Berlíně se má po 40 letech dočkat rekonstrukce. Plány na prodej předimenzované a na údržbu finančně náročné budovy padly. Náklady na opravy se už v roce 2013 odhadovaly na 500 milionů korun.

V současné době probíhá příprava rekonstrukce ambasády. Tento materiál bude předložen vládě ke schválení.

Dlouhé roky se přitom naopak zvažoval prodej budovy v centru Berlína a stavba zcela nové ambasády na lukrativním pozemku v berlínské ulici Tiergartenstraße (jen pár kroků od místa, kde stávalo velvyslanectví předválečného Československa). Ten dlouho drželo město Berlín rezervovaný právě pro potřeby české vlády.

O odprodeji velvyslanectví ČR v Berlíně se neuvažuje. Vzhledem k tomu, že neprobíhají žádná jednání o odprodeji sídla zastupitelského úřadu Německa v Praze, nejsou předmětné ani žádné nabídky na nákup pozemků ze strany ČR v Berlíně. Celá akce s prodejem stávající berlínské ambasády a se stavbou nové byla totiž původně součástí „kulového blesku“, snahy německé strany odkoupit Lobkovický palác v Praze, kde sídlí německá ambasáda.

I když předchozí kabinet Petra Nečase (ODS) prodej paláce schválil už v roce 2011, detaily transakce se nepodařilo dojednat a po volbách v roce 2013 a nástupu vlády ČSSD z prodeje sešlo. Svou roli mohla hrát i poměrně nízká kupní cena – diskutovalo se zhruba o částce 600 milionů korun. Ve stejné době vláda mimochodem odhadovala náklady na rekonstrukci berlínské ambasády na nejméně půl miliardy korun.

Nový kabinet, resp. Lubomír Zaorálek (ČSSD) už před nástupem do funkce ministra zahraničí vystupoval proti prodeji Lobkovického paláce. Koncem roku 2014 pak jednání definitivně uzavřela nová smlouva o dlouhodobém pronájmu platná do září roku 2064. Německo tak za pět desítek let výrazně přeplatí původně uvažovanou kupní cenu za barokní palác ve Vlašské ulici na Malé Straně.

Podle údajů Diplomatického servisu, který budovu spravuje, Německo aktuálně platí 22,4 milionů ročně. Za padesát let tedy jen na nájmu (jenž má být navyšován pravidelně o inflaci) zaplatí německá strana Česku přes miliardu korun. Na druhé straně investice a údržba paláce z 18. století je plně v režii české strany. V hrubém výpočtu však zároveň nefiguruje již dříve zaplacený nájem. Před dvaceti lety, v roce 1997 například činilo roční nájemné 855 tisíc německých marek, v roce 2002 přešla platba na eura – 530 tisíc eur ročně, od roku 2006 Němci platí nájem v českých korunách.