13. srpen 1961 a další dny

Dva měsíce předtím, než byla Berlínská zeď postavena, předseda Státní rady NDR Walter Ulbricht vyhlásil: "Nikdo nemá v úmyslu postavit nějakou zeď". Bylo to poprvé, co byl v tomto kontextu použit hovorový výraz "zeď" (mauer). Aby zabránil rostoucí emigraci na Západ, navrhl Ulbricht druhou berlínskou blokádu. Ačkoli hranice mezi východním a západním Německem byly neprodyšně uzavřeny, Západní Berlín představoval poslední cestu pro únik a ilegální výměnu peněz, což poškozovalo stagnující hospodářství NDR. Chruščov tento návrh zamítl kvůli neúspěchu první blokády.NATO bylo navíc tehdy vybaveno pro letecké zásobování města ještě daleko lépe. Plán na výstavbu zdi (kódové označení "Růže") však Chruščov schválil. Nejprve měla být vybudována pouze z ostanatého drátu - pokud by se vojáci NATO proti její stavbě postavili, východní Němci se měli stáhnout bez střelby. Kdyby se Západ tehdy rozhodl proti stavbě zasáhnout, mohlo to ušetřit Západnímu Berlínu 30 let izolace. Zeď byla postavena pod dohledem Ericha Honeckera, tajemníka ÚV strany a od roku 1971 vůdce NDR.

V časných ranních hodinách v neděli 13. srpna 1961 se Západní Berlín probouzel za zvuků nákladních aut, traktorů, jeřábů, vojenských vozidel a pochodujících vojáků. Západ byl zaskočen naprosto nepřipraven, zatímco 20 000 ozbrojených vojáků pochodovalo od 2 hodin do postavení obklopujících město. Kilometry dlouhé kolony vozidel se sem sjížděly z celé NDR. Vojáci nevěděli, co se děje, dokud nedorazili do svých pozic. Byla to velice dobře naplánovaná operace, které se účastnila většina východoněmeckých uniformovaných sil, Lidové policie, pohraniční policie a dělnických milicí - a také sovětští vojáci. Dokonce i děvčata z mládežnických organizací nosila vojákům a dělníkům jídlo. Rovněž stavební materiál a těžké stroje byly připraveny v tajnosti.

Městská hranice Západního Berlína na jeho severní, západní a jižní straně (s Braniborskem) o délce 155 km byla uzavřena již od roku 1952. Nyní byxla obezděna 43,1 km dlouhá hranice sektorů oddělující dva Berlíny. Z 81 oficiálních hraničních přechodů byla většina - až na 13 - uzavřena. Celkem bylo uzavřeno 192 ulic, 97 směřujících do východního Berlína a 95 do Braniborska.

Západoberlínské policejní stanice po celém městě začaly ohlašovat nezvyklou aktivitu a okupační síly USA, Británie a Francie byly uvedeny do pohotovosti. Vojáci NDR nejprve vytvořili kolem celého města kordon a natáhli přes ulice kotouče ostnatého drátu. Krátce nato vstoupili do bytů a postavili se k oknům směřujících na Západ. Veškerý provoz přes hranice byl v obou směrech zastaven a říční policie NDR hlídkovala na řekách. Linky metra (U bahn) a městské dopravy (S bahn) byly přerušeny a telefonní dráty přestřiženy. Východoněmecký rozhlas vysílal jenom hudbu, žádné oficiální oznámení neodvysílal. Byly vyvěšeny letáčky oznamující nová pravidla a několik jich bylo vypuštěno do větru, aby se dostaly na Západ. Zhruba kolem 8 hodiny dorazily desítky sovětských tanků T-54, aby zablokovaly hlavní silnice. Vojáci NDR začali brzy zatloukat prkny Braniborskou bránu, symbolickou vstupní bránu na Východ. Pneumatické kladiva rozbíjela dláždění a dlažební kostky. Objevily se transparenty a plakáty, propagující tzv. "Neues Deutschland" a snahu "chránit Východ před západními agresory".

Jak ubíhal čas, začaly se po obou stranách hranice shromažďovat tisíce lidí. Davy Západoberlíňanů skandovaly "Konzentrationslager" (koncentrační tábor) a atmosféra byla každým okamžikem čím dál tím víc podrážděnější. Východoněmečtí a sovětští vojáci byli varováni, aby si všímali sabotérů. Západoberlíňané dostali rozkaz držet se 100 m od hraniční čáry. Západoberlínská mládež začala házet kameny a propukly rvačky s příslučníky Volkspolizei (tzv lidová policie - zkratka VoPo - obdoba naší VB). V jednu chvíli dav strhl jednu z bariér a byly vypáleny varovné výstřely. Volkspolizei celý den a celou noc používali světlomety, aby zabránili fotografování. Toho dne unikl na Západ rekordní počet 4130 uprchlíků, 800 z nich ještě poté, co byly postaveny zátarasy. V prvních šesti týdnech vzalo do "zaječích" 85 východoněmeckých policistů a milicionářů.

Během následujících dní byli do města přisunuti další vojáci NDR, byly nataženy další dráty a hraniční zátarasy zesíleny. Vláda NDR oznámila, že se staví "antifašistická ochranná zeď", aby ochránila socialistická stát. Berlínské spojenecké velitelství ("Kommandatura"), z něhož Sověti vystoupili, protestovalo u sovětského velitele. Stovky tisíc Západoberlíňanů se účastnily nočních protestních shromáždění a částečně obrátily svůj hněv i proti pasivitě západních Spojenců. USA protestovaly u Sovětů,ale nemohly celkem nic dělat, protože Západní Berlín jako takový nebyl vystaven přímé hrozbě a hlavní principy Postupimské dohody zpochybněny nebyly - především přítomnost spojeneckých vojsk, svobodný přístup západních Spojenců do východního Berlína a právo Západoberlíňanů na sebeurčení. Obyvatelé Západního Berlína mohli stále přecházet na Východ zbývajícími přechody, pokud se prokázali svou legitimací. Mnozí tak činili, aby pomohli přátelům a rodinám na Západ, přičemž se často uchylovali k podplácení Volkspolizei.



Co psalo 14. srpna 1961 o stavbě Berlínské zdi Rudé právo naleznete ... zde a pokračování člénku ... zde .