Berlínská zeď

Grenzwall 75

V roce 1976 byla zahájena výstavba zdi čtvrté generace. Do roku 1980 stále ještě stály zdi třetí a dokonce i druhé generace. Grenzwall 75 byla ve své době nejmodernější prefabrikovaná bariéra, v podstatě nepřekonatelná jak osobami, tak vozidly, navíc poměrně rychle a snadno postavitelná. Vyžadovala menší údržbu a byladaleko trvanlivější. Stavebnicové dály zdi, oficiálně označené jako Stützwandelement UL 12.11 (díl opěrné zdi) byly vyrobeny ze železobetonu a měly v průřezu tvar L. Každý dál byl 3,6 m vysoký, 1,2 m široký, základová zeďbyla 1,6 m dlouhá. U základny byl každý díl silný 22 cm a 12 cm v horní části. Každý díl, vážící 2750 kg, byl usazen na místo (za pomoci zapuštěných zdvihacích otvorů) a umístěn na slabý základ z litgého betonu, aby seděl rovně a byl spojen se zemí.

Hlavním požadavkem byla přesnost: vertikální konce musely být spojeny těsně a měly za tím účelem pero a drážku. Dlouhá vodorovná čáat základny tavru L směřovala na východ. Také vrchní hrana musela být cdokonale rovná. Blízko horních okrajů každého dílu vyčnívaly konce vodorovných ocelových zpevňujících tyčí a jakmile byl každý díl usazen, byly navzájem svařeny. Švy a zdvihací otvory byly potom zaasfaltovány. Na vrcholku každého dílu byla zabetonována kanalizační trubka o průměru 30 cm se 14 cm širokým podélným výřezem. Tyto šedé nebo černé trubky byly 5 cm silné. Jeden díl stál 359 východoněmeckých marek a bylo jich použito zhruba 45 tisíc, což představovalo náklady ve výši 16.155.000 východoněmeckých marek (pro srovnání - bochník chleba stál 1,04 marky). Vzhledem k vysoké eně se použily pouze na vnější zdi. Celkem bylo díly I>Stützwandelement UL 12.11 obestaveno 106 km hranice.


V některých místech se souběžně s vnější zdí táhl 6 a více metrů široký, branami uvláčený kontrolní pás. Aby se zamezilo proražení zdi vozidly, byly vykopány příkopy ve tvaru V či čtverce, postaveni oceloví ježci a osazována pole z bodců ("Stalinova tráva").

Lampy umístěné na vrcholcích ocelových a betonových sloupů v kilometrových řadách (Lichttrosse) osvětlovaly vyčištěný pruh a vnitřní stranu zdi. Část systému tvořilo také hlídací výstražné zařízení PSG-80 (Postensignalgerät) - nástražné dráty iniciující stětlice. PSG-80 se skládalo z kapsle se světlicí na malé drátěné trojnožce či sloupku, od níž se v obou směrech rovnoběžně se zdí táhl ve výšce 30-50 cm nástražný drát.Pokud o drát někdo zakopl, rozzářila se asi na minutu magnéziová světlice, osvětlující stometrový okruh v okolí. Některá zařízení PSG-80 vydávala ještě hlasitý třesk.


V bazpečnostním pásu byl umístěn signální plot s elektronickými senzory. Ve věžích a velitelských střediscích se rozezněl poplašný zvonek a na vrcholcích 4 m vysokých ocelových stožárů a všude kolem plotu byla poplašná světla (Signalgerät). Pokud byl plot narušen, rozzářilo se rudé světlo a rozezněla se siréna, což mělo zburcovat pěší a motorizované hlídky. Mělo se rovněž za to, že poplach přiměje uprchlíky k návratu. Během zkoušek se rozsvěcovaly záblesky zeleného světla, což také uprchlíkům signalizovalo, že plot je v činnosti (občas bylo zařízení vypnuto).

Od poloviny 70. let začaly strážní věže BT-11 a velitelská stanoviště Führungsstelle nahrazovat dřívější dřevěné a ocelové předchůdce. Byly rozestavěny také některé věže BT-9. V 80. letech se objevily dvě věže pro Berlín do té doby nezvyklé. jeden typ byla kontrolní věž na dálničních a železničních přechodch. Tvořil jí 6 m vysoký sloupec o průmětu 1 m, na jehož vrcholku byla usazena pozorovací místnost s třemi okny na každé straně, světlometem na střeše a amplionem připevněným na boční stěně. Alternativní levná prefabrikovaná věž byla postavena ze šesti dílců z lehčeného betonu metr vysokých o rozměrech 1,8x1,8 m, naskládaných na sobě, završených poněkud širším plechovým potorovacím odílem se třemi okny na každé straně.


Bezpečnostní pásmo Grenzwall 75 se v různých sekcích značně lišilo v závislosti na dostupném terénu a na frekvenci útěků v každé konkrétní oblasti. Bylo strženo mnoho budov, aby se původní pohraniční prostor (v rozsahu 100-200 m) rozšířil. Uvnitř bezpečnostního pásma mohly být kdekoliv umístěny věže a řady sloupů s osvětlením. Typické vybavení bezpečnostní zóny od vnitřního plotu či zdi až k vnější zdi a k Západu vypadalo takto (je nutno si ubědomit, že vzdálenost mezi každou překážkou byla proměnlivá a střídala se s pruhy holé země):
  • vnitřní, 3-4 m vysoký plot ze síťové pleteniny (v zázemí) či zeď starého typu s ostnatým drátem,
  • 3 m vysoký signalizační plot,
  • výběh pro psy (nebyl vždy vybudován),
  • vnástražné dráty iniciující světlice,,
  • hlídková cesta (asfaltová),
  • kontrolní pás,
  • příkop proti autům,
  • protiautomobilní zátarasy (ježci, bodce proti pneumatikám),
  • 3,2-4,2 m vysoká vnější hraniční zeď nebo plot.

To, co většina lidí pokládá za Berlínskou zeď, byla 43,1 km dlouhá hradba rozdělující město - meziměstská hranice (Innerstädtische Grenze Berlin). Avšak existovalo také 111,9 km ztv. "venkovské zdi" neboli "prstence kolem Berlína" (Ring um Berlin), obkličující zbytek Západního Berlína. Ačkoli větší část byla ohraničena lesy a poli, přiléhaly k ní také předměstské oblasti a čtvrti. V počátcích mohlo hodně lidí uniknout touto méně chráněnou oblastí. Její nejlepší ochranou bylo, že přístip k ní byl daleko obtížnější a sotva se dala překročit pěšky. Hlídky Grenztruppen a Volkspolizei byly na přístupech k Berlínu ostražité a pohraničnící verbovali pomocníky z řad místního obyvatelstva. Stasi byla v oblasti Berlína zvlášť aktivní a snažila se plány na útěk odhalit. Venkovská zeď byla postupně zesilována, ale stále to byl nejslabší článek prstence. V Berlíně a okolí je mnoho řek, kanálů a jezer. Hlídkovali zde jak příslušníci Grenztruppen, tak čluny Wasserschutzpolizei. Východoněmecké mapy východního Berlína ukazovaly jen několik hlavních tříd v Západním Berlíně - zbytek byl prázdný.

Schema hraničního opevnění naleznete ... zde.
Výkres dílu opěrné zdi Grenzwall 75 naleznete ... zde.
Ukázku hraničního opevnění v Bernauer Strasse naleznete ... zde.