Zdi druhé a třetí generace

Zeď, která byla postavena okamžitě po instalaci původních, nahrubo postavených zátarasů, byla zhotovena z kvalitnějších materiálů daleko pečlivějšími řemeslníky. Práce začaly 19. června 1962. celé bloky budov na hranicích byly strženy, aby byla vytvořena 30-100 m široká volná plocha, ohraničená dvěma stěnami, na každé straně jednou. Vnější zeď byla robusnější a neustále zdokonalovaná, zatímco vnitřní zeď byla nižší. Písková půda mezi oběma zdmi byla postříkána defolianty. Souběžně s vnější zdí se táhl 6 m široký kontrolní pás, uválčenými branami. Byla tu také asfaltová hlídková cesta. zdi byly obvykle zakončeny ostnatým drátem a stály tu sloupy s osvětlením. Drát mohl být připevněn k metrovým kolmým sloupkům nebo ke sloupkům ve tvaru Y. Na každém rameni byly napnuty tři prameny, na svislé části dva. V místech, kam měly přístup automobily, byly umístěny příkopy, ježci a zakotvené betonové bloky. Za účelem zesílení starších zdí byly do ocelových nosníků s průřezem ve tvaru I a zapuštěných dozemě, začleněny dva až tři betonové dílce používané na vydláždění hlídkových cest. V některých oblastech nebylo místo naprázdný pruh a vnější zeď, a proto tu byl použit hustý drátěný zátaras zpevněný zdí a položeny nášlapné miny. Byly zřízeny výběhy pro psy, strážní s hlídacími psy konali časté obchůzky. Pro tyto účely bylo chováno až 600 psů. Výběhy mohly být ohraničeny naadzemními kabely, tento otevřený prostor byl 6-7 m široký, souběžný s pletivovým plotem. byly postaveny další věže, které mělypokrýt nově vyklizené prostory, v budovách byla ukryta pozorovací stanoviště. Strážní měli rozkaz nestřílet směrem do Západního Berlína, ale přesto k tomu docházelo.

Skutečná hranice mezi Západním a Východním Berlínem probíhala vně vnější zdi obvykle ve vzdálenosti 2-4 m. Tento prostor umožňoval pouze pohyb údržbářů, kteří sem vstupovali zamaskovanými dveřmi či po žebřících, aby mohli pracovat na západní straně. Příslušníci Grenztruppen se nijak nesnažili udržovat obyvatele Západního Berlína v dostatečné vzdálenosti od tohoto pruhu, dokonce podél něj vedly chodníky. Zdi byly na východní straně nabíleny, aby byli uprchlíci snadněji viděni. Na západní straně byly bíleny proto, aby se zakrylo neustále se objevující graffiti. Zeď se stala plochou pro nápadité politické a umělecké vyjadřování. Dne 21. června 1963 se museli všichni obyvatelé východního Berlína, bydlící 100 m od bezpečnostního pásma, registrovat u Grenztruppen.

Zeď třetí generace se začala stavět v roce1965 a představovala značné vylepšení starších zátarsů, ačkoliv nikdy zcela nenahradila předchozí generaci. Tvořily jí svislé betonové nebo ocelové nosníky o průřezu I, zapuštěné do betonu, do nichž byly zasunuty tři (někdy čtyři i pět) betonové, 15 cm silné prefabrikované stavební panely (Plattenbauweise)o rozměru 1x3 m. Na vrcholu byly na ocelových držácích umístěny silnostěnné kanalizační trubky o průměru zhruba 25 cm, takže se při šplhání přes zeď nebylo čeho zachytit. tento stavební prvek byl použit i u Grenzwall 75. V některých místech zůstaly vně nových zdí starší nízké zdi, či byly zahrnuty do hlavních vnějších zdí. jako vnitřní ploty byly v některých oblastech použity pletivové či síťové ploty. Grenztruppen příležitostně testovaly kvalitu zátarasů a zdí zkušebními nárazy vozidel a podle výsledků překážky zlepšovali.


Schema hraničního opevnění naleznete ... zde.