Co předcházelo stavbě berlínské zdi

Přes 300 000 uprchlíků uteklo z NDR během 18 měsíců od ledna 1960 do června 1961, a přes 45 000 v červenci a v první polovině srpna. Navíc počty zahrnují mnoho mladých lidí, včetně továrních dělníků, dříve nezávislých řemeslníků a majitelů obchodů, zemědělců, policistů, lékařů, zubařů a učitelů. Mezi faktory přispívajících k exodu uprchlíků bylo: vyvlastnění zemědělců, řemeslníků a majitelů obchodů vyplývající ze socializace zemědělství a nezávislého obchodu; vynucení přísné komunistické kontroly všech sfér profesionálního a akademického života; vývoj Berlínské krize.

4. srpna byla oznámena úřady NDR následující omezení týkajících se osob žijících ve východním Berlíně, ale pracujících v západních sektorech města:

1) každý Grenzganger (česky "pendler") se bude muset nechat zaregistrovat a jestliže tak neučiní, bude nejdříve pokutován a pak, pokud se nezaregistruje, uvězněn,

2) všichni pendleři budou muset platit poplatky z výdělku a využívání veřejných zdrojů (účty za plyn, vodu a elektřinu) v (západo)německých markách (DM).

Výsledkem tohoto opatření bylo, že mnoho z 53 000 pendlerů odmítlo se vrátit do východního Berlína a hledalo azyl v západním Berlíně jako uprchlíci.

Tři západní spojenečtí velitelé v Berlíně, generálmajor Albert Watson (USA), generálmajor Sir Rohan Delacombe (Velká Británie) a generál Jean Lacomme (Francie), zaslali 3. srpna stejně znějící dopisy sovětskému veliteli, plukovníku A. I. Solovjovovi, ostře protestující proti omezení na pendlery a uvádějící, že omezení jsou porušením dohody z 20. června 1946 (konec berlínské blokády), kde se čtyři mocnosti zavázaly usnadnit svobodu pohybu v Berlíně a mezi Berlínem a zbytkem Německa. Sovětský velitel protest odmítl.

Ve 2.30 ráno 13. srpna 1961 úřady NDR uzavřely hranice mezi východním a západním Berlínem a také mezi západním Berlínem a okolním územím NDR, a nechaly otevřených pouze 13 oficiálních přechodů. Zvláštní vysílání říkalo, že tyto opatření byla přijata ve shodě s rozhodnutím Politické poradní rady Varšavské smlouvy, že zůstanou v platnosti dokud nebude uzavřena mírová smlouva a že byly přijaty "v zájmu míru v Evropě a bezpečnosti NDR a ostatních socialistických států".

Výsledkem uzavření hranice, kromě oficiálních přechodů, bylo, že proud uprchlíků se zmenšil na malý potůček. Přesto však se asi 1 500 z nich podařilo úspěšně utéci do západního Berlína během tohoto dne přes ohrady, zahrady a vybombardované proluky, v některých případech přeplaváním kanálů a řeky Havel. Východoněmecké hraniční stráže v helmách, lidová policie a tovární "bojové oddíly" byly silně posíleny podél celé hranice tanky a pancéřovanými auty, silnice vybaveny "drtiči pneumatik", byly postaveny ploty s ostnatým drátem. Pětkrát během večera 13. srpna použila lidová policie slzný plyn a dýmovnice k rozehnání davů mladých východních Němců, kteří se shromáždily na východoněmecké straně hranice, aby se vysmívaly východoněmeckým oddílům a policii. Na západoněmecké straně hranice davy skandovaly "Dolů s Ulbrichtem" a antikomunistické hesla a byly s obtížemi udržovány za bariérami u Brandenburgské brány.

Uzavření hranice vedlo k naprostému přerušení dopravy mezi západním a východním Berlínem. Nadzemní dráha (S-Bahn) projíždějící městem byla zcela zastavena. Spojení podzemní dráhy (U-Bahn) bylo přerušeno, kromě linky sever-jih, kde nicméně vlaky nesměly zastavovat ve východoněmeckých stanicích. A poslední berlínské potěšení - lodičky na řece Havel - bylo zastaveno.

Brandenburgská brána, jeden z 13 oficiálních přechodů, stále zůstávající otevřena, byla 14. srpna uzavřena východoněmeckými úřady, kdy ozbrojená lidová policie posílená pancéřovanými auty zaujmula pozice na východoněmecké straně brány. Východoněmecká tisková agentura řekla, že opatření je pouze "dočasné" a bylo přijato, protože "provokace západního Berlína směřovaly k porušení hranice u Brandenburgské brány". během noci ze 17. na 18. srpna byly komunistickými dělníky vztyčeny dvoumetrové betonové ohrady nahoře opatřené ostnatým drátem na Postupimském náměstí. Jednoduché betonové ohrady byly vztyčeny na jiných místech sektorových hranicích vyplňující mezery mezi přechody.

Následující dodatečná omezení byly uloženy východoněmeckými úřady během noci na 22. srpna:

1) zřízení "země nikoho" v šířce 100 metrů na obou stranách hranice, spojené s varováním Západoberlíňanům, aby se nepřibližovali do této vzdálenosti "v zájmu své vlastní bezpečnosti",

2) snížení počtu přechodů na šest (tři pro Západoberlíňany, dva pro západní Němce a jednoho pro cizince a diplomaty),

3) oznámení, že Západoberlíňané nebudou moci vstupovat do východního Berlína bez zvláštních víz, aby se zabránilo vstupu "špiónů a provokatérů" do východního sektoru.

Bylo stanoveno, že taková víza budou vydávána na dvou úřadech, které budou otevřeny na stanicích nadzemní dráhy v západním Berlíně. Západoněmecký Senát ale oznámil, že takové úřady budou ihned uzavřeny, jestliže budou učiněny pokusy je zřídit.

Západní spojenečtí velitelé ihned odsoudili nařízení o "zemi nikoho" jako "drzost" a následující den asi 1 000 amerických, britských a francouzských vojáků začalo hlídkovat na hranicích sektorů ve 100metrovém rádiu s tanky, pancéřovanými auty a antitankovými zbraněmi.

Ostré protestní nóty proti východoněmeckým omezením na berlínských hranicích byly doručeny v Moskvě 17. srpna britskou, americkou a francouzskou vládou ve stejném znění.

Západní protesty byly odmítnuty sovětskou vládou 19. srpna, které stanovily, že sovětská vláda "plně rozumí a podporuje vládu NDR v ustavení efektivní kontroly na hranicích se západním Berlínem, aby zabránila diverzním činnostem prováděných ze západního Berlína proti NDR a ostatním socialistickým zemím".

Podobné protesty byly učiněny západními veliteli v Berlíně 15. srpna sovětskému veliteli. Protesty byly odmítnuty 19. srpna.

Starosta západního Berlína Willy Brandt měl 16. srpna projev k asi 300 000 Západoberlňanů, ve kterém prohlásil západní protesty za "dobré, ale ne dost dobré" a vyzval prezidenta Kennedyho k politické akci. Východoněmecká omezení na hranicích se západním Berlínem označil Brandt "za nové vydání okupace Porýní Hitlerem" a že Berlín se v následujících týdnech a měsících nesmí stát "dalším Mnichovem".

Viceprezident Lyndon Johnson navštívil 19. a 20. srpna západní Berlín, kde byl přivítán asi půl miliónem Západoberlíňanů. Johnson měl projev před berlínským parlamentem a radnicí, předal osobní poselství prezidenta Kennedyho Willy Brandtovi a navštívil uprchlický tábor Marienfelde. Během cesty do západního Berlína se Johnson zastavil na 90minutové setkání s dr. Adenauerem v Bonnu a vyjádřil se, že východisko z Berlínské krize musí být nalezeno jednáními.

Stejné nadšení bylo spojené s příjezdem 1 500 amerických vojáků s 250 vozidly, jako posilnění americké armády v Berlíně, 20. srpna. Kolona přijela bez incidentů po dálnici Helmstedt-Berlín. Ve stejný den přijelo po železnici ze SRN do západního Berlína 34 britských vozidel, včetně pancéřovaných aut.