Hlavní nadpis

Bez ohledu na existenci zdi byl Západní berlín přístupný ze SRN po zemi, ze vzduchu a po vodě. Do NDR vedly čtyři dálnice, z nichž se ty dvě jižní spojovaly do jedné. Hlavní jižní dálnice překračovala hranici v rRudolfstein-Hirschbergu nadaleko Hofu (SRN) blízko českýc hranic a ústila do jižní části Západního Berlína.
Další dálnice směřovala z Herleshausen-Warthu na východ, kde se spojila s jižní trasou nedaleko Gery (NDR).
Střední trasa překračovala v Helmstedt-Marienornu hranicejižního Berlína. Severní trasa protínala hranici v Gudow Zarrentinu a dospěla do Berlína na jeho severozápadní straně.

Existovaly také tři hlavní železniční cesty. Na jihu překračovaly hranici NDR (z východu na západ) tři tratě v Bebra-Gerstungenu, Ludwigsstadtu a Hof-Guternfurstu, což byla hlavní trasa, s kterou se ostatní dvě spojovaly. Centrální železniční trať překračovala hranici ndaleko Wolfsburgu a směřovala přímona východ do Berlína.
Tři letecké trasy začínaly na několika letištích v severní, jižní a střední části SRN, ale spojovaly se do tří oddělených leteckých koridorů vedoucích na západoberlínská letiště Tegel, Gatow a Tempelhof.
Hlavní vodní cesta vedla z vnitrozemského přístavu Hannover (SRN) východním směrem do Berlína. Severní trasa začínala v námořním přístavu Hannover.Uvnitř NDR se rozdělovala a oba kanály se spojovaly s kanálem Hannover-Berlín.


Dálniční, železniční a vodní hraniční přechody byly přísně střeženy a souběžně s těmito cestami se táhly kilometry zdí ještě předtím, než vyústily do města. to zabraňovalo uprchlíkům, aby nastupovali do vozidel,člunů a vlaků. byly tu dálkově ovládané brány, které se mohly rychle zavřít a otevřít. Vozidla, vlaky a čluny byly důkladně prohledávány (někdy s pomocí psů). Cestování po dálnicích vyžadovalo tranzitní víza, kde byl uveden popis vozidla, jména a adresy pasažérů, účel cesty, převážené zboží, množství peněz a datum návratu. datum odjezdu a předpokládaný čas příjezdu byly přesně stanovené. Západní návštěvníci se nesměli odchýlit od určených tras, nesměli ani fotografovat. Pokud dorazili se zpožděním, mohli být obvinění z odbočení z trasy či z toho, že proti zákazu někdfe zastavili. Byly také případy, že příchozí ze Západu byli zatčeni a uvězněni,aniž by to bylo oznámeno západním úřadům. Někteří byli objeveni ve věznicích až po pádu zdi. Naopak, pokud lidé ze Západu dorazili před udanou dobou příjezdu, mohli být obvinění z překročení povolené rychlosti 60 km/hod. - to byl citelný kontrast s neomezenou rychlostí na západoněmeckých dálnicích. V časech zvýšeného napětí mezi Východem a Západem byla kontrolní a bezpečnostní opatření zpřísněna, což byl sice chabý, leč citelný způsob šikany.

V roce 1989, kdy zeď padla, již existovaly plány na vybudování moderní zdi s využitím špičkové technologie. Měla navazovat na starší zátarasy a vylepšovat standardy Grenzwall 75 - mělo tu být více elektronických senzorů, detektorů pohybu, akustických senzorů a dálkově ovládaných televizních kamer, což by snížilo potřebu lidských sil.