Braniborská brána
Braniborská brána je patrně nejznámější památkou v Berlíně, díky čemuž se zároveň stala jeho symbolem. Původně sloužila jako městská brána, kde se platilo mýtné. Skrze ni se vstupovalo do tehdy se rozvíjejícího města. Dokončena byla v roce 1791 slezským architektem Carlem Gothardem Langhansem, který se při stavbě šesti dórských sloupů, které bránu tvoří, nechal inspirovat především antickou Akropolí. Kvadriga sochaře Johanna Gottfrieda byla přidána až o tři roky později. Řecká bohyně vítězství, Viktorie, která řídí vůz tažený čtyřmi koňmi, měla symbolizovat mír a pokoj v hlavním městě pruského království.
Když Napoleon v roce 1806 Berlín dobyl, nechal kvadrigu odmontovat a poslat do Paříže, kde zůstala až do roku 1814. Toho roku byla městu navrácena. Až po napoleonských válkách byla socha Viktorie dekorována železným křížem, věncem a pruskou orlicí. Prakticky od konce napoleonských válek do roku 1989 byla Braniborská brána symbolem míru a rok později byla rovněž symbolem německého znovusjednocení. V letech 2000 - 2002 pak byla Brána zcela zrekonstruována.
Braniborská brána se nachází na náměstí Pariser Platz, tedy na samém konci noblesního boulevardu Unter den Linden. I toto náměstí bylo po sjednocení Německa kompletně zrenovováno a dnes se na něm nachází kromě několika velvyslanectví i Akademie umění nebo slavný Hotel Adlon.
