Berlínská East Side Gallery je dnes jediným větším souvislým zbytkem bývalé Berlínské zdi, dříve dlouhé 165 km, svědčící o minulosti Berlína.
Euforie po pádu zdi a snaha odstranit vše staré vedla k tomu, že zeď během krátké doby zmizela. Až koncem devadesátých let 20. století
se začal prosazovat názor, že zeď patří k neobvyklým dějinám města jako jedinečná památka na světě. Z nedostatku originálů byly používány
většinou atrapy (dokonce i znovu existující přechod Checkpoint Charlie pozůstává z náhražek).
Jediným větším originálním zbytkem zdi je asi 1,3 km dlouhý úsek na severním břehu Sprévy (v ulici Mühlenstrasse), kde již roku 1990
přes 100 německých a zahraničních umělců zeď pomalovalo náměty z její historie. Tento úsek vešel ve známost jako East Side Gallery
a je dnes památkově chráněn. Je ovšem poněkud netypický – stojí na nezastavěné ploše na břehu Sprévy, takže dojem, který dělá,
neodpovídá dojmům při pohledu na ony úseky zdi, které probíhaly středem města napříč přes obydlené ulice.
První obrazy pochází z prosince roku 1989, kdy Christine Mac Lean část zdi pomalovala. Tato umělkyně se pak zasadila o to, že se
v rámci tohoto projektu připojili další umělci. Během doby zeď zchátrala a musela být v roce 2000 restaurována, v důsledku nedostatku
finančních prostředků však byla obnovena jen asi jedna třetina zdi.
Umělci z celého světa "osvěžili" tvář zdi do podoby, kterou měla v září 1990.
Rekonstrukce East Side Gallery byla obrovskou logistickou operací. Několik let trvalo, než se prostřednictvím inzerátů
v nejrůznějších světových médiích podařilo najít 94 z původních 118 umělců. Na samotné rekonstrukci se nakonec podílelo
87 malířů. Zbývajících 17 obrazů museli zrekonstruovat jiní výtvarníci.